MUDr. Petr Jeřábek

Kim (13. 1. 11:12)
Neumí nést zodpovědost za svou chybu.Když se eroticky sblížil s klientkou,zastrašoval ji policii.Klientka se bojí,velmi se bojí.

Sam (13. 1. 11:58)
To máš blbé Kim.Nikdy nikdo ti neuvěří.

Kim (13. 1. 12:13)
Já vím, "Obžalovaná povstaňte.Jste vina,že jste sexuálně zneužila svého terapeuta."Kladívko soudkyně potvrdilo odsouzení.Kim pokorně schovaná ve své ulitě přijímá trest.Nemá nikoho,nemá zastání.I Sokrates raději vypil jed.A jak to vlastně začalo ?Přece zaklepáním na dveře.

Sam (13. 1. 12:15)
Sokrates byl frajer,dnes není člověka,kterému se dá věřit.

Pem (13. 1. 13:56)
To ti nezávidím.Pěkně to schytáš.

Pem (13. 1. 13:57)
To ti nezávidím.Pěkně to schytáš.

Pem (13. 1. 13:59)
To ti nezávidím.

Kim (14. 1. 5:56)
Ve tmě samota ji svírá, Kim ,mluvením si ubližila. Jizvy utajené v její duši mluviti se nesluší. Hříchy dospělých ,hříchy terapeutů ,samá modřina, do nahého šatu Kim svlečená osudem stíháná,lidmi oklamaná. Strach a bolest se ukrývá v ní vůči osobě,která ji trýzní. Nemá Kim komu by věřila, své temné tajemství by svěřila. Za osobu jinou Kim teď vinu nese, bojí se,že ji dlouho neunese. Tak Kim postaví ochrannou zeď, nepropustí strachu změť, ani bolest ani smutek,radost,lásku,potěšení ani strach a tak Kim žije zase v tmách.

Sam (14. 1. 6:06)
Pro Kim Světem kráčíš sama samota je ti známá Sama,sama,sama. Slzy v očích v srdci žal, proč ti život jen udělal Slzy v očích v duši těsno, na světě není pro tebe místo Loučíš se se svým kaštanem tvým zeleným, pro tebe zrozeným,přítelem tvým jediným Barevnými kytičkami na rozkvetlé louce, křepelkami ,jestřáby /Jeřábky/,vlaštovkami i maličkými sýkorkami sedicími na lísce. Veverkami ,motýlky,pavoučky i žabkami v průzračném potoce. Proč vlastně odcházíš ? Vážně musíš !!! Nic jiného ti nezbývá !!!!

Pem (14. 1. 6:16)
Pro Kim a Sam Nebojte se ani já již nechci s lidmi žít chci jim jen nebe otevřít kde se ovšem řídí desaterem !!!!!/Jeřábku/ Jedna ,dvě,tři, nikdo nikomu nepatří Ve frontě stojí čtyři ,pět rozbili jsme si tenhle svět. Napočítám do šesti,život je velké rozcestí. Liší se sedm od osmi ? Podej mi ruku ,pomoz mi !!!!!!!! Nepřeskočíme devět Adam byl zrozen Evě. Zbývá jen jedna do desítí, rýbář zlatou rybku chytí. Vyprávěli pohádku, počítáním pozpátku. Deset ,devět osm, stromy jsou plné kosů. Sedm,šest,pět, zlepšili jsme svět. Na prstech ruky čtyři,tři, smutek mezi nás nepatří. A kolik jsou devět bez jedné ? Zkamení,kdo se ohlédne.....

Dak (14. 1. 6:25)
Kim Chtěla jsi... chtěla chvíle nesmělá.... zase potemnělá... Chtěla jsi.... chtěla.... milovat.... vše dát.... Chtěla jsi... chtěla..... vše dala.... sebe rozdala.... Chtěla jsi..... chtěla..... pomoci..... v bezmoci..... Chtěla jsi .... chtěla..... věřit a žít.... ve smutku neumřít.... Už nechceš.... nechceš poslouchat.... řeči.... zastašování.... lží..... -odcházíš- -slov již nenacházíš-

Da (14. 1. 6:40)
Za nás za všechny. 1.Pošlu po vodě lodičku, která děravá je, v ní bolest schovanou v srdíčku, která mne jinak zabije. 2.Srdce se ve vodě utopí,šlo to tak rychle snadno snad lidé jednou pochopí , že sáhla jsem si až na dno. 3.Pošlu ti po zemi autíčko, které je jen s jedním kolem, v autíčku střepy - z nich srdíčko, jinak přikryje mne černá zem. 4.Srdce na cestě zůstane, usedne na něj prach, nikdo si již nevzpomene a nebudu mít strach. 5.Pošlu ti vzduchem raketu, která za chvilinku vzplane, a raketě srdce jen maketu, nemám již srdce žádné. 6.Srdce mi ztratili, rozbili na tisíc střípků, už nikdy nepotkám milou osůbku. No a nyní může přijít policie.

Zombi (14. 1. 8:15)
Holky moje v regresi zraněny,co jste to jen chtěly ?Spravdlnost žádná přece není.Já říkala ,nevěřte otcovskému obejmutí falešné je,sliby chyby,každý ve vás jen ženu vidí..... nabízel blízkost,dával však rozkoš....Holky moje zmatený,jedna zkušenost pro vás postačující není ?Že jemu jste věřily ?Důvěřovat jste chtěly ? Já ochráním vás.Zase se ukryjete jako několik desetiletí před nalezením a co bude dál sama nevím....Možná bychom se na tento svět již měly vykašlat,když nás neumí přijímat.Jen ošoustat a poslat dál.Stahují se nad námi mraky,holky moje pitomoučké.Už nemám sílu být stále sama na celý svět.Vzdávám to.Omlouvám se Jeřábku,můžete mne dát na policii,vše jsem si vymyslela.Jsem připravena nést trest za svou chybu a lež o Vás.Nikdy jste se ke mně nepřiblížil.

smutné (16. 1. 5:53)
Smutné,hodně smutné.Pro všechny zúčatněné.Zhroucená klientka,která nemá nikoho,kdo by jí pomohl.Naštvaný terapeut,který ve strachu zastrašuje policii.Má moc ,má známé.Klientka nikoho.Druhý terapeut a tatéž zkušenost.Namísto zakoušení bezpečí a důvěry,opět zklamání a potvrzený strach nikomu nevěřit.A ještě pocit viny,že za to může ona sama.Smutné.

neskutečné (20. 1. 14:42)
On udělal "jenom "chyby a klientka je poznamenaná na zbytek života.Když to nezvládal,měl klientku předat jinému terapeutovi a jít na supervizi,což neudělal.Peníze za" terapii ",poškození klientky vzal.Ne ji zastrašovat, navíc nutit k mlčení.Porušená etika.

zavražděná duše (20. 1. 16:16)
Dej mi Bože sílu mu odpustit. Dej mi Bože sílu to sama zvládnout. Dej mi Bože sílu přestat se za to trestat. Dej mi Bože sílu to pochopit. Dej mi Bože sílu žít.

duše (21. 1. 0:20)
Přestože to Jeřábku nevidíte,moje tělo je samá rána a ta nezhojená zranění,která jste způsobil i Vy neustále krvácejí.Každý den se budím s přáním zemřít dřív,než nastane noc,ale jsem pořád naživu,trpím a bojuji,bojuji a trpím a upínám se k jistotě,že to jednoho dne skončí.Vy víte jaké chvíle musím prožívát,když jste mne po sexuálním sblížení vyloučil.V hloubi duše cítím vinu a z vlastní vůle se trestám.To je vše,již nepřijdu,přestala jsem se bát Vašich vyhrůžek udání na policii.Rezignace na život,na svět,na lidi.Od Vás a od lidi co nejdál.Jak jen je to možné.

supervize (22. 1. 12:10)
Pachatele incestu a sexuálně zneužívající terapeuti Zdá se,že přání sexuálního kontaktu vycházejícího od klienntky,jí neškodí a jednání terapeuta je v jejím zájmu a v zájmu jejího procesu uzdravení.Přesto jde o sexuální zneužití v terapii. Přestože dcery souhlasily mlčky co se s nimi dělo,souhlasí i v terapii.Otec ani terapeut nemusel použít násilí.I když se pro to rozhodnou oba dospělí lidé svobodně.Ve skutečnosti ani dítě ani klientka nejsou v situaci,aby mohly opravdu svobodně se sexuálním vztahem souhlasit.Klientka sice může lépe než dítě vědět ,oč v sexualitě jde,ale terapeutické pouto je vždy definováno určitou jednostrannou emoční závislosti,výlučující pravou svobodu.Terapeut tím neotevírá své klientce uzdravující přístup k sexualitě,který by jí opravdu osvobozoval,ale fixuje ji na sebe,neboť má magickou sílu probudit ji jako ženu a nechat ji lépe procítit její vlastní tělo.I když má žena dojem,že byla probuzena ve svém ženství,je jako kdyby toto ženství nepatřilo jí,ale tomu,který s ní disponoval.Tato žena není schopná odhadnout dlouhodobé následky této zápletky.Je třeba velkého odstupu,aby bylo nožno tuto situaci správně zhodnotit.Kromě toho víme,že ženy po dlouhá léta nemohou vnímat a připustit zneužívání jako vykořistování,protože by to bylo příliš zdrcující.Často berou terapeuty pod svou ochranu, i když se už všechny touhy,sny a naděje ukázaly jako velká iluze.Platily a braly pod ochranu někoho,kdo je takovým způsobem trápil,opovrhoval jejími pcity,její důstojnost pošlapal.Teplo,které jí dal a jeho doteky,zavazuje k mlčení,protože mu byla vděčná,že se jeho něžnostmi mohla cítit jako žena.Neumějí terapeuta vědomě zranit a způsobit mu škodu.Přestože oni způsobili mnoho škod na psychice,duši,těle a finanční.Ženy si myslí,že jsou samy viny,že došlo k sexuálnímu vztahu.Tvrdí,že jsou to ony,které ho chtěly.Přesto je za sexuální překročení hranic odpovědný jen terapeut,bez ohledu na to,jak se chovala klientka.Navíc tato žena prošla tímto již s předchozími terapeuty,ktreou navíc v životě potkala řada velmi brutálních traumat.Je známo,že právě těmto ženám se opakuje,co v dětství.Namísto,aby získala bezpečí,důvěru,byl to zase jen sex.Bohužel s vyhrožováním policie,což ji muselo zákonitě vyděsit natolik,že volá okolo sebe o pomoc,neboť si uvědomuje v jaké přesile je terapeut.Určitě i terapeut si uvědomuje svou chybu a neví jak dál.To,že se klientka izoluje a utíká od lidí je pochopitelné ,ale izolace jak víme je velmi nebezpečná,neboť je nebezpečí,ž se tato žena začne tresta za pocit viny v izolaci sebepoškozováním,protože po erotickém sblížení terapeut ukončil ihned sezení a zmatená zůstala na vše sama. Na otevřené části v ní ,pocit viny,samotu.Není nikoho,kdo by jí pomohl.Opět ji další člověk,kterému věřila opustil.A navíc vyhrožoval policii.

Sam (22. 1. 23:12)
Zrušte to,vymyslela jsem si to.Ze vzteku,pomstychtivosti.Jsme labilní asi mnohočetná porucha.Děkuji.

pozorovatel (24. 1. 15:20)
Tak už jste ji zastrašil.

shrnutí (27. 1. 5:29)
On si v pracovní době užíval za její peníze,psychicky ji poškodil,zastrašil policii a potrestána je vlastně ona.To už jí zbývá jedině provaz.Takové ponížení a zranění od terapeuta neunese.

odpuštění (30. 1. 2:01)
Odpouštím Vám ,ale na to ,jak jste se nemorálně zachoval,lhal,vyloučil po erotickém sblížení z terapii,dokázal za to přijmout i peníze,aniž by jste pomohl,nezapomenu.Dožadovat se slibu mlčení a zastrašovat.Pořád nemohu uvěřit,že jste na mne chtěl poslat policii!!!!Vždyť Vy jste udělal to stejné co můj otec,když nebudu mlčet,podřízne mne jako kuře a řízl mne do jazyka a krku,abych tomu věřila.A Vy na mne posíláte policii. Namísto bezpečí,okovy....KLidně mmne dejte zavřít,vím,že nemám šanci,mně je stejně všechno už jedno.A já Vám chtěla dát ledvinu a Vy na mne policii.Já Vám lidem vůbec nerozumím.Musel jste mně takhle ublížit?Proč ?Proč ?Co jsem udělala špatně ,nepohla jsem se z místa.V terapii se učíme být upřímni a Vy terapeuti lžete.Jste sedmilhář.Potrestala jsem se pořezáním na intimních místech a břiše,za to co jsem dovolila a nezastavila to. Neudržela hranice.Jednou rukou hladíte a druhou bijete. Jsem zklamaná,otřesená,v šoku, neposkládáná,zmatená,nevím co dál....jen jedno,již nikdy nechci být s Vámi lidmi..... Sbohem ,ať se Vám daří.Bůh mne zkouší,kolik vydržím?Že se Vám to s žádnou klientkou ještě nestalo ?To má být pocta?Omluva ?Budu zase zvracet....Manželky se chrání a klienty ošoustávají ....Chápu,potřebujete viníka a kdo se lépe chodí ,než klientka....Neměl jste mne vykopnout,měli jsme s tím pracovat....

otázka (6. 2. 5:33)
Co by udělal,kdyby se toto stalo jeho dceři nebo ženě . To by určitě vysoudil majland za ublížení na zdraví.

odpověď (6. 2. 5:59)
Souhlas.Ta si však odnese jen trauma na zbytek života i z terapeutů.

deprese (6. 2. 8:42)
Pot stéká po tváří kapka se rozsela po papíru zůstane jenom můj žaĺ až tolik a trošku soli tak je to smutné a tak to bolí ...... Mozek tě chápe však srdce krvácí nová část mne se ven drápe když vzpomínky se vrací...

vrácené peníze (7. 2. 3:07)
Kapka po kapce máčí zem a rvoucí bolest značí, že to není sen. To slzy hořkosti, žalu a bezmoci stékají do rány a pocity derou se ven. Pocity marnivé, matoucí pálivé cejchují mou duši, tvář i tělo znakem pro nechtěné, zradou poznamenané a přitom tesknící po chvílích svobody, slovech, co nebolí peníze nic neřeší jen pravdu dosvědčí....

Zmetek (10. 2. 5:07)
Když Bůh tvořil toto tělo zřejmě kých… Pár dovádivých buněk přitom vyletělo a proto zmetek vznik. Zmetek jenž rozmetal život těm nejbližším… S tímto vědomím mám se smířit? Raději umřít než dál tohle šířit. Smířit se s tím že je člověk zmetek? Děkuji pěkně, můj pohár už přetek Hledat pochopení tam kde žádné není a možná nebylo? Tam kde zvědavost prý jen sídlila. Vem si dost kapesníků,Petře Že ,NEŠŤESTÍ jsem i tvoje ?do srdce tvá slova mířila..... Mohu zase psát…ale nic nevrátí dobu, kdy jsem ti věřila, že nejsem ZMETEK!ale žena milá..... A byl to hřích? Proč svět tak ztich? N e j s e m   n i c Nejsem nic Jsem jen podivně zkroucená DNA Nejsem vůbec nic. Jsem pár buněk hledajících cestu ode dna Nejsem skoro nic. Kolem je plno života začínajícího jara Nejsem vážně nic. Nevidím cíl a připadám si stará

Šachy (10. 2. 8:11)
Šachy Na šachovnici reality, Co nástrahy ti hází, Rozhoduješ za sebe ty, Zda být hráčem co sází. Ať jsi koněm nebo věží, Hraješ,jak umíš,s tím, co máš, Hra životem stále běží, Figurky si nevybíráš. Ať jsi střelec bez paliva, Bez střelného prachu, Je na tobě ,kdy dostaneš Svou dámu do šachu. I s pěšcem hraješ v napětí, Kdy dojde ke střetu, Abys nebyl v zajetí, Až potkáš nějakou sketu. Nebezpečím je ti král, Který by si všechny přál….!!!!! Ať jsi černý nebo bílý, Teď víš o co hrát, Záleží kolik máš síly O to důležité bojovat. Zvu tě do hry, Kde hrozí nemilosrdný kat, Nejen strachem z prohry, Ale i v mém srdci ŠACH – MAT !

Hilall@seznam.cz (11. 2. 6:52)
Rozloučení Dobrý den pane doktore, přišla jsem se rozloučit. Asi si říkáte,kdyby ONA nevstopila do mé kanceláře,neobrátila by mi život naruby.Kdyby ONA neexistovala......!!!Ano,asi by to bylo jiné. Možná věříte,že Vám zmizím z Vašeho života a Vy naberete nový směr.....nechci Vám stále křížit cestu....nechci,aby jste o mne stále na těchto stránkách zakopával.....asi to bolí.Promiňte. …... Kdybychom ale dali na všechny rady babičeč,pošťaček,strýců a tet,kdybychom hloupé chyby a pády si nedávali na účet,pak nač vyvarovat se chyb,které jsme nadělali,nač zmoudřet,když jsme neztratili rozum,nač nevěřit slovům,když jsme nepoznali lež,nač věřit,že nelžou nepoznané pravdy. ….. Lidé jsou jako korálky,kutáli se ,některé blíž a některé do dálky.A každý svou cestu musí jít,aby zjistil,pro co má vlastně žít. Vy zjistil jste,že pro rodinu.Našel jste si svůj cíl.Pro rodinu a ze všech sil, s ní poplujete na vlnách života.Život je dar,který máte,život je láska,kterou rodině rozdáváte, život je touha po věcech krásných,život je smutek po věcech marných. A my byli na chvíli dvě zatoulané děti v regresi.Snad odpustí nám v nebesích. ….. Tak mizím Vám z těchto stránek. ….. V duši mám nyní malý palouček,kde vlna utkáná je ze střípků duhy.Na paloučku lavička vyřezána, z pohádkového stromu stojí.Proto zázraky skrývá,vzpomínky,slova,křídla andělů.Ve chvílích osamění,kdy žití je přetěžké,bez odpovědi.Vydám se na cestu,projdu nitrem,bych dostala se na to místo.Usednu tiše do tepla zázraků a čekám na ty, kteří mi tak schází. …... Děkuji za zkušenost pane doktore S úctou nová má část co se vydrala na povrch Hilal

Vyhovění (1. 3. 4:57)
Sdělujete,že jsem opomenula napsat na tyto stránky,že jste mně vrátil peníze od prvního sezení,tak to potvrzuji.Dále píšete,že jsem opomenula, že lžu jako když tisku a že jsem na ten internet nenapsala ,že Váš penis jsem neviděla a nikdy neuvidím,přestože jsem to setsakramentsky po Vás chtěla- nebo to bylo nějak jinak .Že jsem Vás sváděla a svedla a Vy jste to udělal jen s lítosti ke mně.A mám si najít jinou oběť,které mohu zkoušet ušmikávat svými nůžkami penis ! Je to vše,co jsem dle Vás opomenula napsat? Když ,tak prosím ostatní co chcete říci doplňte. Děkuji. Promiňte,že jsem Vás sváděla a svedla ,že jste musel zamknout dveře a nemohl se dovolat pomoci. Jsem za svedení a znásilnění Vaší osoby plně zodpovědná jen já,je to má chyba a vina. Promiňte. Můžete mne dát na etickou komisi.Policii za znásilnění.Více se již tady nebudu vyjadřovat.Napsala jsem,co jste si přál.Víte,měla jsem zavřené oči.Přeji Vám vše dobré.A dokonce chápu nenávist k mé osobě ,za vše,co jsem Vám způsobila.Za trauma ze svedení se mnohokrát omlouvám.Máte ještě zákony.Pomohou Vám Vás očistit.

dokončení - přiznání (2. 3. 16:20)
Tím,že jsem setsakremensky chtěla penis a sex a byla jsem odmítnutá se slovy,že sex je v terapii tabu,spustila jsem tyto stránky jako pomstu za odmítnutí. Tím,že se nebrání,nepíše je nutno přiznat pravdu. Začala jsem si vymýšlet a pohrávat .Stal se oběti .Tolik na vysvětlení a očištění jeho jména a poklony za výdrž a ustání tolika nepravosti z mé strany.

Náprava (4. 3. 1:30)
Vzdálenost mezi MUDr.Jeřábkem a mnou byla tři metry.Nikdy se k mé osobě nepřiblížil.Jediný tělesný kontakt bylo podání ruky při příchodu.Pracovali jsme s imaginacemi a já často měla i otočené křeslo zády k lékaři,tudíž si nezaslouží ,aby byla na stránkách má hodnocení. A jak sám uvádí lžu jako když tisknu.Jsem sedmilhářka.Vzhledem k mým brutálně traumatickým zážitkům,jedna probuzená část jej začala touto cestou ničit.Projikovala si do něj,co patřilo jiným lidem.Ničila sebe i jeho. Vzhledem k jeho trpělivosti a laskavosti se mu podařilo tuto část konečně "zkrotit",za což mu děkuji a omlouvám se za útrapy na této cestě,které jsem mu způsobila. Pokud je to možné,prosím o zrušení mých komentářů k tomuto lékaři.Děkuji mnohokrát. Vám se jako lékaři omlouvám, i když je to asi málo.

j.j. (7. 3. 5:57)
Kim,je to dost smutné,ale život je někdy dost smutný.Ale ve smutku a bolesti je i velká síla,jen se nesmí nechat člověk zlomit.Člověk vydrží mnohem víc,než věří. Jsou to všechno tvrdé zkušenosti a zkušenosti jsou cenné.Člověk může při velkých zkušenostech spíše rozpoznat co je a co není důležité.Život je důležitý,Kim.Pořád je taky na tomto světě spousty krás - je třeba je vidět. Tak Vám přeji bystrý zrak i mysl. J.J.

kniha (15. 3. 8:22)
Kim,čtěte a pište.Literatura a poezie je důležitým průvodcem duše a může Vám pomoci k lepšímu kontaktu se sebe samou i s druhými lidmi. Kniha je trpělivá,neobviňuje,neuráží a můžete ji i kdykoliv odhodit,když budete mít vztek.Kniha má "dlouhý dech",pojme mnoho myšlenek a pocitů,spojí je do jednoho smysluplného celku,do vlastního, v dobrém případě nového výkladu části skutečnosti.Kniha umí čekat,neopustí Vás,tak jako dobrý terapeut.A.B.

poučení (16. 3. 5:59)
Již se k nikomu nepřiblíží.Ženy,které byly jako děti sexuálně zneužívané,znají hlubokou touhu najít přece jen jednou otce,který jejich důvěry nezneužije.Hledání otce,který by byl jiný ,v jehož zrcadle by se žena pžřece jen mohla cítit přijatá a milovaná,nabývá často ráz odysea.Míra touhy být konečně uzdravená a přání vyrůst do vztahu podporujícího sebevědomí a uznání činí tyto ženy obzvlášť zranitelnými.Nouze je tak veliká a najít v analytikovi konečně ztraceného otce a setkat se s pravou mateřskostí je tak naléhavá,že realistické ohodnocení terapeuta často není možné. V dětství se neučily autonomii a sebeurčení,ale místo toho podřízení a cizímu určení.Už jako dítě se žena naučila ,že je vydána otci ,že nemá žádné právo říci „ne“ a že se nikdo neptá na její potřeby.Poselství dětství znělo vyrovnat se se situaci , i když je nesnesitelná.Analytik je rozštěpen v jednu dobrou chápající část na jedné straně a v jednu vykořisťující na straně druhé.Klientka se cítí odpovědná a vinná,že terapeuta svedla a je přesvědčená o tom,že za ztrátu hranice v terapii je sama odpovědná.Vědomě ji však vůbec nedochází,že je znova zneužívaná.Bojí se,že nikdo skutečně nic nepochopí. V dětství bylo možno prožívat blízkost jen v sexualizované formě,dostane přání být terapeutovi blízko rovněž sexuální podobu.Za přáním se však skrývá potřeba být přijímána ve svém lidství jako žena.Klientka hledala formu akceptace a uznání,které musí vycházet z vnitřního ženství terapeuta.Sexuální odpověď je chybnou odpovědi,která nedokáže uzdravit ani klientčino zraněné ženství ani její lidství. Navíc je terapeutem obviněná a „odhozená.“Čímž jí jen potvrdil vše, z čeho byla obviňována již jako dítě. Svádí a muži i terapeuti jsou vlastně jen obětí ,ona viníkem.Poselství pokračuje,vyrovnat se se situaci.

sen o terapii (17. 3. 2:57)
KIM Kim mlčí.Sedí tu přede mnou tak,jak byla přivezená,v džínové sukni a bílém tričku,tvář pobledlou od špatného spaní,docela obyčejná tvář se zelenými ustrašenýma očima a úzkými rty,které mlčí už osmý den. „Kim,jsem tu pro tebe,“slyším plynout vlastní nacvičené fráze,které opakuji dokolečka jako gramofon s přeskakující jehlou.“Kim však mlčí.Je to zoufalé mlčení.“Kim je hrozné žít?“Zeptal jsem se .“Ano,“odpověděla tiše.A mlčí dál.“Kim,zkusila bys mně vyprávět o tom,jak jsi žila,než tě přivezli sem na kliniku,“vyzval jsme ji.Mlčí.Slzy jí tečou po tváří,zelené oči se na mne dívají ustrašeně.Podávám jí papírový kapesník.Vysmrkala se.“Myslíš,že to půjde,Kim?““Nevím,“pípla. „Můžeš zkusit nejdříve několik základních údajů o sobě,věk rodina,škola?“zeptal jsem se. „Hm,zkusím ,“pípla znova. „Bydlím doma šestnáct let,je mně šestnáct let,ale pořád ze mne nespadl pocit....doma je pro mne jako noční můra.Takhle si doma nepředstavuji ani v těch nejděsivějších představách.Byla jsem smutná.Trápila se.Cítila se sama.Strašně sama.Strašně opuštěná.Denně jsem chodila mezi lidi,potkávala je na ulicích,ve škole , v autobuse,potkávala je všude.Ale jsem si jistá,že mezi ně nepatřím,že jsem jiná.Nemohu patřit k lidem, kteří ubližují.Utíkala jsem do lesa,do jiného světa.Necítila jsem potřebu trávit čas se svou rodinou.Utíkala jsme do lesa ke svému potůčku,kde jsem se trápila chováním lidí. Co když svět chce chamtivé,zlé,týrající lidí?Přemýšlela jsem den co den o lidech.Radost mně dělaly mé představy.Představovala jsem si ,co všechno asi prožily kameny,co všechno asi prožily stromy.Některé stromy jsou v přírodě také opuštěné a musejí čelit větru,mrazu,dešti,vichřici,horku,vánici a ještě nám poskytují stín.Sedávám pod dubem.Ostrý vítr u něho na podzim setřásá listí.Setřásává nejdříve červené a žluté listí.Tady u potůčku mohu pozorovat,jak se sojky vypravují na dlouhé lety a do vysokých dubů si do hnízda přinášejí žaludy.Také jsem tam viděla natřásající se a poskakující křepelky,jak zobou semínka.Křepelka,ta se musí mít na pozoru před jestřáby.Já před lidmi.A pavoučci,ti dokážou napnout přes potůček pavučinu.Vypadá skutečně jako z perleti.Perleťová pavučina.Vlaštovky si splétají hnízda ve vrbách. Z hnízda vystrkují hlavičky a povídají si se mnou.Veverky vesele poskakují a žáby zpívají podél břehu.Chodím tam hodně a často.Vlastně každý den.Je to můj krásný svět.Znám tam dobře celý potok a stromy a zvířata.Motýli na podzim jen sedí a čekají až umřou.Vědí to.Vědí,že splnili svůj úkol a teď jim zbývá ten poslední úkol – zemřít. Také si tam sním o člověku,který by to všechno sdílel se mnou.Místo toho se ale potkávám slidmi,kteří se mně jen smějí,ubližují mně a zraňují.“ „ A tak jsi u potůčku chtěla užít prášky na spaní a čekat na smrt jako ten motýl,“dokončil jsme její vyprávění. „Hm,myslela jsem si,že svým odchodem očistím svou rodinu.Vše z ní spadne,když to špatné zemře. Žádný zázrak se však nekonal,zůstala jsem živá,se stejnými týrajícími se myšlenkami,protože jsem tam nebyla sama,ale byl tam ještě pán a ten mne v tom zabránil a odvezl tady.“ Když domluvila,ponořila se zase do mlčení. „Život není jen dar,ale také štěstí a velká náhoda.Je hloupost myslet si,že jsme se mohli narodit jinde,v lepší či horší době,někomu jinému,v lepší či horší rodině,“ řekl jsem a usmál se na ni.Opětovala mně úsměv,ale po tváří jí už tekly nové slzy strachu,smutku a samoty. „Kim,možná potřebuješ mluvit o tom,co předcházelo tomu,že jsi se rozhodla zemřít.Myslím,že tě to trápí.Zdá se mně ,že se bojíš.Možná,že potřebuješ mluvit o někom z rodiny,“řekl jsem. „Ano“,a v očích jí zableskla zlost.A rozvzlykala se. „Promiňte,“omlouvala se ve vzlycích.!Kim,plakat mně připadá naprosto přirozené a snad ani není možné takovou věc bez pláče zvládnout.Je dobře,že jsi ochotna tu věc řešit a já ti mohu pomoci.“ Pomalu se zase uklidňuje.Kim se zhluboka nadechla a začala povídat svůj příběh ve třetí osobě. „Bylo nebylo.Přišla jednoho dne na svět ONA,narozená v zemi TYRÁNIE.Byla to země krutého vládce.Když byla ještě malá,tak se hodně bála a když byla venku tma,krutý vládce na dveře nikdy neklepal,bez klepání vcházel dál.Jednou v noci se probudila a cítila na své hrudí cizí ruce,které po její hrudi přejížděly.ONA se bála pohnout a byla zmatená.Ve tváří měla výraz strachu a něco nepříjemného.Ruka pohladila ještě pohlaví a vše skončilo.Ráno probíhalo jako jiné dny.Krutý vládce stál s důtkami v ruce a řval :“Říkal jsem ti, že pokud se známky nezlepší,dostaneš nářez.Takže se svlékni a lehni si na postel.“ONA si pamatuje,jak se jí po těle proháněly pálivé pruhy,ale její hlasivky nedávaly průchod bolesti,což krutého vládce ještě více rozzuřilo a přidával další rány,až ONA omdlela.Ten den i další dny nebyla ONA schopna si ani sednout,a když tak hodně pomalu a ve škole se jí kdekdo smál. Za několik dní začali přicházet i velcí princové ,synové tyrana a dělali totéž. NĚKDE MUSÍ BÝT PŘECE JINÝ HEZČÍ SVĚT !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Časem na noční příhody zapomněla.Za několik dní se vše opakovalo.ONA chtěla křičet,ale nešlo to.Krutý vládve vyhrožoval,že ji zabije,když bude mluvit.Zaměřoval se na prsa ,když ejakuloval na její dětskou hruď.Potom přicházel častěji a vyžadoval,aby se jej dotýkala i ONA.To jí bylo osm let.Jednou v noci velký princ chtěl víc.Svlékl ji do naha a penis zasouval mezi dětská stehna a ejakuloval na tváře.Chtěl ,aby se dotýkala a brala do pusy. Potom z hospody přišel krutý vládce a v koupelně ho zasouval do zadečku a řekl:“Už jsi dost velká a nikomu nesmíš nic prozradit,jinak tě ztrestám.A aby tomu ONA uvěřila,tak potom dostala rány důtkami,nadávky a vyhrůžky a ledovou sprchu.Na důkaz vážnosti,říznul ji do krku a jazyka. ONA mlčela a trpěla pod jeho krutou vládou.Kroky střídaly cvaknutí kliky.ONA krutě zakoušela a nemyslela na nic jiného než na smrt.Nitro měla prožrané samými červíky,na tom světě už nechtěla být.ONA poprvé našla odvahu udělat rázný krok.Šla k potůčku.....byla motýl....ale někdo ji zachránil. Kim dovyprávěla.Bylo to smutné a těžké povídání.Kim se dívala do země a zase mlčela,jako kdyby byla někdo jiný.Jako kdyby tady se mnou byly dvě Kim.Nevěděl jsem jak pokračovat,a tak jsem zkusil přes Kim oslovit tu druhou dívku. „Kim?oslovil jsem ji.Zvedla hlavu a podívala se na mne.“Kim,jestlipak ta dívka ví, že není jen černá a bílá,že není jen narození a smrt.Že je něco mezi tím.Že mezi černou a bílou je mnoho krásných barev a odstínů,že mezi narozením a smrtí je krásný život.Myslíš,že by to chtěla ta dívka poznat ?“zeptal jsem se. „Nevím, musela bych se jí zeptat,“ řekla.Zabrala to.Měl jsem v duchu radost.A tak jsem pokračoval:“A řekni jí také, že bych jí s tím rád pomohl na cestě poznání a uzdravení , pokud bude chtít a dovolí mně to.“ „Zkusím se jí zeptat,“ řekla a bylo vidět,jak to bylo pro ni těžké . „Tak až se zeptáš a pokud bude moci a chtít,budu na ni čekat zítra ráno v devět hodin tady ve své ordinaci.A pro dnešek bychom se rozloučili,sestřičky již čekají na tebe s obědem.A Kim,oceňuji tvou ochotu hovořit,“dodal jsem. „Na shledanou ,Kim,“rozloučil jsem se podáním ruky. „Na shledanou,doktore Lagry.“Druhý den přesně v devět hodin zaklepala Kim na dveře mé ordinace.Otevřel jsem dveře a potřásl jí rukou.“Pojď dál,Kim,“ řekl jsem a gestem jí naznačil,aby se posadila do křesla stojícího čelem k druhému.Kim se posadila a tím jí začala terapie.Přestala zamlčovat tajemství o své rodině a začala o ní se mnou mluvit.Ten den a další dny putovala přes meze snu a skutečnosti.Učila se určovat a poznávat hranice a každý krok do skutečnosti v ní vyvolával bolest a strach.V noci se jí zdálo o vzpomínkách a ztrácela hranice mezi skutečnosti a snem.Propojovala se jí situace z minulosti se situaci přítomnosti a objevoval se strach z budoucnosti.Někdy v průběhu jedné noci se jí opakovala jedna noční můra,že měla takový strach, že se raději udržovala v bdělém stavu a po několika nocích raději nespala.Únava se však nedala překonat.Nespala a přesto snila.Jako dítě si představovala skutečnost jako sen,protože skutečnost byla tak krutá,tak zlá.Kim neuměla rozpoznat upřímnost od falše,lásku od nenávistí.Kim krutě zakusila.Po třech měsících na klinice jsme po propuštění společně s Kim pracovali na terapii.Kim utíkala a vracela se.Milovala mne a nenáviděla,vztekala se a plakala.Denně ,nejméně dvakrát volala,i v noci.Dnes Kim pracuje jako učitelka v mateřské školce,má hezký byt a občas zavolá,aby mně sdělila, že se jí vede dobře. Nevím,kam mne má bolest duše povede,ale sem již to nebude. Kim-nemocná bolavá duše Lékař - nemocné bolavé tělo Na chvíli se jejich smutné životy potkaly....

SAM (19. 3. 3:57)
SAM Zdálo se mně,že to měla být noc jako každá jiná a nemyslím si,že bych prováděla něco zvláštního před tím,než jsem si lehla.Všechno bylo stejné jako vždycky.Jako vždycky jsem nemohla usnout a ta tma,jako kdyby mne svírala.Byla jsem unavená,moc unavená a spánek nikde.Od pátku spánek nikde.Od pátku,kdy jsem vyměnila dětský domov za svůj ve své garsonce. Procházela jsem se ztemnělým městem.Bylo už pomalu deset hodin večer,čas,kdy bych měla spát,ale spánek nikde.Brouzdala jsem se večerním městem po vydlažděných ulicích a sledovala staré budovy kolem.V ulicích se válely cáry mlhy,takže nebylo vidět dál než na dvacet metrů.Na to,že byla noc,bylo docela teplo. Trochu jsem bloudila.Z toho směru jsem ještě nikdy nešla.Domy v této čtvrti byly staré,fungovalo zde ještě staré osvětlení.Všude kolem byla zákoutí plná stínu.Chabé osvětlení do nich nemohlo proniknout.Přidávala jsem do kroků.Tohle místo na mne působilo tísnivě.Odbočila jsem do další ulice,ještě několikrát jsem odbočila a stála jsem před domem,hradbou,pevnou zdí.Takovou hradbou,za kterou se v sobě ukrývám před lidmi. NEPŘIBLIŽOVAT SE ! Tato hradba však měla nápis HOVORNA V KRIZI . Z hradby vycházel muž a ptal se:“Chcete jít dál?“ „Jestli máte čas?“ Usmál se a řekl:“Můj čas je věčnost,a proto je ho dost na všechno.“ Vstoupila jsem do místnosti,kde proti sobě stála dvě opotřebovaná křesla,tak,aby dva lidi na sebe viděli.Vpravo nechyběla důležitá pohovka a vlevo knihovna plná (odporných)odborných knížek. „Nuže,posaďte se.A na co se vlastně chcete zeptat ?! „Proč jsem divná.Tři roky chodím a nechodím na terapii.Utekla jsem ze tří skupin a jedná individuální psychoterapie skončila úmrtím psychoanalytika.Neumím být s lidmi a oni se mnou.Já nemám ráda je a oni nemají rádi mne.“ „Vraťme se zpět k prvním sezením ve skupině.“ „Chtěla jsem být u všeho dění,ale nešlo mně zo.Skupina mně stále někam unikala.Těžce jsem je doháněla a nechápala hravou ledabylost jejich proměn.Připadala jsem si jako snaživý moula.To,co jsem náhodou po svém pochopila a chtěla něco říct,nikdo neslyšel,nikoho to nezajímalo.Vždy jen mávli rukou nebo kouleli očimaKladla jsem si otázky,na které druzí se samozřejmou jistotou měli hotové odpovědi.Měla jsem za to, že jsem jim za blbce.Z vděčnosti jsem se nechávala skupinou zneužívat k jakékoliv podřadné roli,která by mou samotu ve skupině zmírnila.Hledala jsem svůj pevný bod,ze kterého bych mohla pohnout sama sebou,skupinou a v lepším případě celým světem.Ale to už mne mezi tím skupina udusila a já jsem v sebezáchovném strachu utekla.A už se to stalo třikrát,“vyprávěla jsem poctivě. „Hm a ve druhé skupině ?“ zeptal se. „Tam jsem vstoupila již do rozjeté skupiny.Připadala jsem si,jako kdybych mezi ně spadla ještě s banánem v ruce.A také mně to dali pěkně najevo.A tak jsem utekla.“ „A třetí skupina ?“ „Tam už jsem měla tak pevnou hradbu,kterou jsem ještě přizdila a zvýšila,že mně pan doktor navrhl individuální psychoterapii.“ „A?“ „ A....dělal co mohl.Každou korunu,co jsem mu platila,měl pořádně vypocenou.A čím více jsem chtěla,tím méně mně to šlo.Znám detailně koberec na podlaze,ale nevím,jak pan doktor vypadá,jaké má oči. Onemocněl a umřel na nádor na mozku. Jezdím za ním na hřbitov a čtu mu básně.“ „Nedávám rady,mohu vám jen pomoci zjistit,co chcete vy.“ „Nevím,co chci,vím jen,že mne lidé nemají rádi a já nemám ráda lidi.“ „Co vás na lidech nejvíce překvapuje?“ „No,život je založen na přetvářce,závisti a hlavně sobeckosti,na ukrutné sobeckosti,která je v každém z nás a ve které hlavně pramení tupost.Stydím se sama,že jsme člověk.Já nemám ráda lidi,když pomyslím na to,proč jsme tady,je mně na nic.Nebudu dokazovat ostatním,že jedině já jsem ta nejlepší, a to na úkor zrady a potupy i blízkého člověka,jak to dělají jiní.Tento boj někoho posiluje,mne ubíjí,zraňuje,unavuje,mé srdce trpí.I když věřím,že na světě existuje pár spravedlivých lidí,nenašla jsem nikoho,kdo by si přede mnou nic nedokazoval.Všichni lidi by se měli mít rádi,ale to se asi nikdy nestane.Alespoň ne v mém životě.Ale myslím,že jsem stejná,a mne zužuje stejný egoismus ,pomáhala jsem lidem v nouzi,snažila se vždy být poblíž,když bylo někomu nejhůř,pár dalších dobrých věcí vykonala,ale nečinila jsem tak ze soucitu a pomoci či podpory,ale pro své blaho.A to není dobré.Není na světě nikoho ,komu bych chyběla.Sice nevím,kam odcházím,ale jsem přesvědčená,že mně tam bude líp.“ „Proč myslíte? Co bylo v další terapii ?Měla jsem ho obejmout.Klepala jsem se strachy.Byla jsem ta malá osmiletá holka,co natahuje ruce k otci.“ „ Co bylo potom.“ „Říkal,že to potřebuji pro svůj vývoj,že se bojím blízkosti a zároveň po ní toužím.“ „Potom už jsem jen slyšela jak říká.“ „Dělá mi to potěšení,děláš mi potěšení,moc hezké potěšení.“ „Trhala jsem se uvnitř na kusy,ta osmiletá a patnáctileté.Přeskakovala jsem z jedné na druhou a říkala si musím mu dát potěšení,jinak mne opustí. Musím mu dát potěšení.Ta osmiletá byla vyděšená.Přestala jsem cítit Byla jsem mrtvá a dala jsem mu potěšení.Když jsem přišla domů,měla jsem od něj e-mail, že je konec terapie. Dala jsem mu potěšení a stejně mne opustil. Pořezala jsem se na genitálech a břiše,chtěla jsme se zabít.“ „Sam,většinou neznáme všechny souvislosti.I když máme víru,potřebujeme také důvěru,že vše,co přichází je zkušenost .Každá zkušenost nás proměňuje. VČEREJŠEK JE HISTORIE ZÍTŘEK TEJEMSTVÍ DNEŠEK,PŘÍTOMNOST JE DAR Život je neobyčejný a chuť každého momentu neopakovatelná ! Pravda je,že..... někdo je na vás velmi pyšný někdo na vás myslí někomu chybíte někdo chce s vámi mluvit někdo se o vás stará někdo doufá,že nemáte problémy někdo je vděčný za vaši podporu někdo chce držet vaši ruku někdo vás miluje někdo vád chce obdarovávat někdo doufá,že se vše obrátí v dobré někdo myslí,že vy jste dar někdo chce,aby jste byla šťastná někdo chce,aby byl vaším ramenem na vyplakání někdo obdivuje vaši sílu někod myslí na vás a na váš úsměv někdo potřebuje,abyste tu byla pro něj !!! A dlouhá věc přání ať mají vaše ruce vždy co dělat ať slunce vždy svítí na vaše okna ať po každém dešti uvnitř následuje duha ať máte vždy na blízku ruku přítele ať bůh naplní vaše srdce radostí „Hm,“odpověděla jsem.Nastalo dlouhé ticho.Seděli jsme,mlčeli a pozorovali jeden druhého. Ticho přerušil pan doktor. „Sam?“ „Ano?“ „Sam,když se podíváte do zrcadla,budete se dívat do tváře člověka,který je zodpovědný za váš život.“ „Hm,“mlčela jsem a dívala se na toho klidného muže. „Sam,ještě něco ? „Můj další terapeut byl prvním člověkem v mém životě, kterého jsem měla ráda,který byl ke mně něžný a ke kterému jsem já směla být něžná.Něžnost a vášeň byly pro mne dvě různé věci.Po něžnosti a teple jsem hladověla,z vášně jsem měla panický strach a sexualita se mi hnusila.Pro něho však byly něžnosti spojené se sexualními fantaziemi,vášní a sexuálními kontakty. Protože jsem vyhledávala jeho blízost byla jsem zodpovědná i za jeho vášeň. Jenže ihned po obléknutí řekl:“Nemám ti již co nabídnout,terapii musíme ukončit.“ „Potom mně napsal,že to bylo jen z lítosti.Znova jsem se pořezala a chtěla se zabít.“ „Nevěděl jsem co říct.Byl jsem ochromen,než jsem promluvil.“ „Sam,mluvit,mluvit,mluvit pomáhá vyjasňovat,kdo jsme,kdo chceme být a co chceme udělat,“řekl. „A pochopím, proč jsem se ocitla na tomto světě,“ zeptala jsem se netrpělivě. „Mimo jiné i toto,“odpověděl. „Děkuji,“vzala jsme si vizitku,kterou mně nabízel. Rozloučili jsme se a já se vrátila do svého bytu s nadějí,že se dozvím,proč mám žít a jak mám žít. Odcházím za Kim. Ani já se již tady neobjevím. Sam

Dais (24. 3. 1:35)
Da,Dak,Pem a ostatní části jdeme také za Kim a Sam.Pryč od lidí,daleko.Žádná část se již tady neobjeví. Vám přejeme uzdravení a sobě klid v duši a zmizení nesnesitelných bolestí.Sbohem.